Čeština
Slovenčina
Kvalitní stativ a stativová hlava je jednou z nejdůležitějších pomůcek každého, kdo to s focením krajiny myslí vážně. Bohužel většina z nás si toto z počátku neuvědomuje a dobrý stativ bývá často až ten druhý v pořadí.
Nebyl jsem vyjímkou! Mým prvním stativem byl malý a tenký hliníkovo-plastový stativ koupený někde v marketu, který mi focení spíše ztěžoval, než aby mi pomáhal. Po nějakém tom měsíci trápení jsem si koupil hliníkový třísekční stativ Manfrotto řady 190.
To byl už dobrý a stabilní stativ, ale po několika letech jsem se rozhodl jej vyměnil za třísekční karbonový stativ Manfrotto řady 055. Oproti svému předchůdci byl s pracovní výškou 140 cm (bez vysunutého středového sloupku) o 10 cm vyšší, jeho stabilita větší a to vše při totožné hmotnosti 2 kg.
Teprve s odstupem času jsem zjistil, že vyšší pracovní výšku, kterou jsem při nákupu považoval za velice důležitou, jsem nakonec, vzhledem ke své výšce (jen 174 cm), mockrát nevyužil. Přesto jsem výměny a investice do tohoto karbonového tripodu nelitoval.
Bohužel asi po třech letech mi nejdříve praskl páčkový rychloupínač (ten šel ještě vyměnit), ale když mi letos na jaře praskla celá horní část, která drží jednotlivé nohy tripodu, tak mi bylo jasné, že se musím poohlédnout po novém stativu.
Jaké jsem měl základní kritéria pro výběr nového karbonového stativu?
Nejzásadnější pro mě bylo, aby budoucí stativ měl totožnou nebo popřípadě ještě vyšší tuhost, jakou mělo dosavadní Manfrotto řady 055. Současně mi záleželo na tom, aby pracovní výška stativu byla minimálně 130 cm (bez vysunutého středového sloupku), hmotnost tripodu nepřesahovala 2 kg (bez stativové hlavy), jeho minimální pracovní výška byla okolo 9 cm (bez stativové hlavy) a možnost stativ doplnit o kovové bodce. Zároveň jsem se chtěl vyvarovat páčkovým rychloupínačům a vyklápěcímu mechanismu středového sloupku, který jsem měl u Manfrotta.
Co by mi udělalo u nového stativu radost?
